rozšírené vyhľadávanie
SK | EN | CZ

Rozhovor Jána Košturiaka s Milanom Zeleným

O politikoch a podnikateľoch
1. Vo svojich úvahách často zdôrazňuješ očistnú funkciu krízy a krízu ako súčasť ekonomického vývoja. Zdá sa, že aj súčasná kríza prináša kvalitatívnu zmenu – šance pre nové, menšie a pružné firmy na jednej strane a obrovské problémy mnohých svetových globálnych hráčov, ktorí sa správajú ako dinosaury. Myslíš si, že sa ľudia raz naučia predchádzať deštrukčným následkom kríz (sociálne nepokoje, nezamestnanosť, hlad, vojny) tým, že dokážu, tak ako to často spomínaš, urobiť prácu krízy bez krízy? Nie je v nás ľuďoch zakódované niečo také, že keď dosiahneme úspech, moc, postavenie, zatemní sa nám zrak a prestaneme vidieť svet okolo seba reálne?
To se jistě děje více než často, ale nevěřím, že negativní dopady postavení a moci jsou v lidech geneticky zakódovány. Ti lidé měli „zatemnění" již předtím, když nám to ještě nevadilo a nestáli nám za povšimnutí. Sami volíme do pozic moci společenské šplhouny a ideologické dogmatiky a pak se divíme jejich sebestřednosti. Lidé hledají uplatnění, odměnu, respekt, uspokojení a pocit užitečnosti – tyto základní potřeby v kódu lidské genetiky jsou. V systému, který odměňuje korupci, lež, aroganci a zlodějnu se uplatní ti, kteří mají takové „schopnosti" již v krvi. V systému, který takové potřeby naplňuje a realizuje bez korupce, lži, arogance a zlodějny si společnost odmění a zvolí jiný typ lidí a potrestá běžné stranické „šibaly". Prolezlé korupcí jsou politicky závislé systémy, které „pracují" s penězi jiných lidí: státní „podnikání", státní zakázky, velké banky, spekulativní investiční fondy, atp. Moderní společnost je dominována právě těmito zkorumpovanými institucemi. Skutečný vlastník nikdy neobelže sám sebe a nekrade věci, které mu již patří. Nemá tedy smysl měnit lidi samotné, ale je třeba měnit systémy a instituce, v nichž lidé působí – pomocí příkladu, pravidel, zákonů, odměn a sankcí.

2. Mnohí politici a ekonómovia kričia, že kríza je za nami, že ekonomika začína rásť. Je rast ekonomiky meraný napríklad HDP príznakom, že kríza skončila? Mám pocit, že kríza iba spúšťa množstvo ďalších kríz, podobne ako lavína – ukazujú sa obrovské finančné diery v bankách, neustále stúpa nezamestnanosť, k podvodom sa uchyľujú vlády a falšujú ekonomické výsledky, klamú svojich obyvateľov, zo štátnych dlhopisov sa stávajú bezcenné papiere… Otázka znie. Končí kríza? Ak nekončí, tak čo nás ešte čaká?
Každý politik, který je v opozici, křičí, že se krize prohlubuje a ten co je u moci křičí, že už je po ptákách. Je to vše jen boj o volební hlasy – politická moc je hlavní zdroj lži, korupce a ideologického klání. Straničtí ekonomové jsou prostí „spolucestující" – jinak by se ke korytům nedostali. Musí proto křičet spolu se svými politiky. Krize pro vládnoucí ideologii vždy „končí" právě před volbami. Ve skutečnosti krize akceleruje transformaci, tj. nezvratnou změnu ve společnosti: nikdy se nemůžeme vrátit do výchozího bodu krize. V to již dnes doufají jen politici: transformace je pro ně příliš dlouhodobá, přesahuje horizonty krátkých volebních období.

3. Mám pocit, že svet trpí obrovskou politickou krízou. Je jedno, ktorá strana zvíťazí, všetci sa správajú rovnako nezodpovedne. Jediný rozdiel býva v tom, či si národ vyberie vládu naivných hlupákov alebo trochu inteligentnejších podvodníkov. Svetoví politici pripomínajú starých komunistov – organizujú svetové „zjazdy", rozprávajú prázdne reči a vydávajú bezobsažné memorandá. Chýbajú osobnosti, ľudia s myšlienkou a odvahou realizovať ju, ľudia, ktorí nezapadnú do starých koľají svetových papalášov, ktorí sa neustále fotografujú, tľapkajú po pleciach a neúprimne usmievajú – ale nie sú schopní vyriešiť nič. Aký máš názor na krízu v politike?
Politici nemohou jinak. Nemohou si dovolit chovat se racionálně, zodpovědně, moudře. Neustále a nepřetržitě bojují o své znovuzvolení; jinak by nebyli a nemohli zůstat politiky. Proto je zcela jedno, kterého si zvolíte: stali se dnes nediferencovanou komoditou sebechvály a sebezáchovy. Proto i v politice vidím spíše transformaci než krizi. V USA vzniklo hnutí „Tea Party" – prudce sílící boj o nezávislost na stranické politice. Preferování jsou nezávislí kandidáti bez stranických vazeb. Přes 80% Američanů dnes nesouhlasí s prací vlády a Kongresu, bez ohledu na strany. Heslo „Throw the bums out!" zní po celé zemi, v přípravě na listopadové volby. Obama a jeho vláda mohou ztratit svoji většinu, když je opouštějí už i Demokraté. Být spojen s Obamou je dnes „polibkem smrti". Politika se v USA vrací ke kořenům, do lokalit a regionů, blíže k voličům.

4. Minulý rok si prednášal o kríze nezamestnanosti a uvádzal si USA ako dobrú „laboratórnu vzorku", kde sú postupne likvidované pracovné miesta v službách. Pôjdu ľudia zo služieb späť do priemyslu alebo poľnohospodárstva, alebo na úrady práce? Je ešte možné niekde vytvoriť nové pracovné miesta? Ak áno, za akú cenu? Zvyšovanie produktivity práce nám paradoxne prináša jeden obrovský problém – vysokú nezamestnanosť, v ktorej budú postupne dominovať mladí ľudia po skončení školy. Je riešením skrátenie pracovného týždňa alebo podpora nových povolaní zameraných na sociálnu oblasť, vzdelávanie, charitu. Aký máš názor na riešenie tohto „neriešiteľného" problému?
Zaměstnanost se nemůže přesunout ze služeb do zemědělství nebo průmyslu – pracovních sil tam je a bude dostatek. Musí se přesouvat do oblastí s nižší produktivitou, tj. zdravotnictví, vzdělávání, státní byrokracie, armády a nakonec sektoru nezaměstnaných. Vytvářet pracovní příležitosti placené z peněz daňových poplatníků je cesta k úpadku. Efektivní práce musí přidávat hodnotu, ne spotřebovávat hodnotu již vytvořenou; jinak je to prostě spotřeba. Jediné řešení vidím v růstu self-service, sebezaměstnání, podnikání, autonomii a práci z domova.
Detailněji viz http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/ales-drobek.php?itemid=8158, zde na to nemáme prostor.

5. Globálna ekonomika, konkurencia a snaha o neustály rast priniesli aj to, že za niekedy konkuruje na úkor zákazníka. Výrobky a služby sa „inovujú" tak, že sa im dávajú rôzne nové prívlastky, ktorými sa zákazník zavádza a klame. Znižovanie nákladov už dosiahlo také rozmery, že ničí kvalitu výrobkov – párky bez mäsa, náradie z „ohybnej" ocele a pod. K tomu pribúdajú toxické finančné produkty, pridávanie aditív (podobných návykovým drogám) na podporu chuti na konzumáciu určitých typov potravín, atď. Pri každej snahe regulovať tento systém nastáva odpor liberálov, ktorí vyťahujú slová ako demokracia, sloboda, rovnosť. V skutočnosti je však takýto „slobodný" trh vlastne neslobodný a jeho účastníci sa stávajú bezbranní. Aký je tvoj pohľad na reguláciu trhu a na štátne intervencie?
Regulace zpevňuje a stabilizuje pravidla tržního chování pro všechny účastníky, státní intervence narušuje a zkresluje pravidla trhu ve jménu preferovaných účastníků (voličů a sponzorů). Přemíra intervence a nedostatečná regulace je spolehlivým návodem k deformaci a zničení svobodného trhu.

6. Ak by sme prešli od svetových politikov k domácim, tak musíme zbehnúť ešte niekoľko poschodí, až do politického suterénu. Je zbytočné rozoberať morálnu a intelektuálnu krízu našej (slovenskej a českej) politiky. Malosť, provinčnosť, bezočivé kradnutie pred očami vlastných voličov, absenciu vízii a neschopnosť akejkoľvek sebareflexie. Toto všetko má za následok to, že sa slušní ľudia a odborníci začínajú vyhýbať nielen politike, ale aj verejnému životu. Zdá sa, že presne toto je cieľ našich papalášov – dajte nám hlasy a nechajte nás na pokoji. Dá sa s tým ešte niečo robiť, alebo treba znovu vyjsť do ulíc?
„Vyjít do ulic" obvykle přivádí k moci jen jinou stranu a jiné politiky, velmi často otevře dveře extrémistům a oportunistům, anebo kuplířům, zlodějům a úplatkářům, jako v r. 1989. Mnohem slibnějším se mi jeví dnešní americké „Tea Party" nezávislých občanů, tj. tvorba silného bloku neideologických a nepartajních voličů, kteří prosazují nezávislé, inteligentní a morálně i odborně fundované kandidáty. Takový tlak (v USA už 30% občanů) srovná páteře i nejohebnějším politikům. Největší síla národa spočívá právě v nevoličích, kteří nejsou ochotní volit „menší zlo". Stranické zlo malé přerůstá ve zlo velké již prostým aktem volby. Druhá méžnost je soustředění se na místní volby, prosazovat dobře známé a vyzkoušené nezávislé, a zamezit „dovozu" stran a stranických dosazenců z centra. Spojení těchto dvou strategií by mohlo vést k politické očistě, tak jako když byl Tomáš Baťa čtyřikrát za sebou zvolen starostou Zlína a žádná politická strana si tam ani „neškrtla".

7. Ako globálny profesor, pôsobíš počas roka na univerzitách v USA, Európe, Brazílii, Číne a v ďalších krajinách. Ja mám pocit, že za 20 rokov sa na našich univerzitách nič nezmenilo. Aby som bol spravodlivý, niečo sa predsa len zmenilo – naše školy za 20 rokov neskutočne upadli. Postavili sa nové budovy a laboratóriá, ale chýbajú osobnosti, tímy, ale hlavne nové študijné programy a formy výučby. Aký ja Tvoj názor na transformáciu školstva u nás?
Začal jsem působit v Japonsku, když ještě chodili v uniformách; v 80. letech jsem převedl své působení do Číny, nyní se již dva roky soustřeďuji na Brazílii. Hodně se v těchto zemích změnilo, obzvláště ve vzdělávání. Stejně tak ve Finsku, Dánsku, Taiwanu a Singapore – které znám intimně. Stačí se soustředit na kvalitu namísto kvantity. V tom naše školství prostě selhalo, i v porovnání s obdobím komunismu. Vše se točí kolem kvantity a kvalita dostává stále více „na frak". Učit stále rostoucí počty lidí výrazně zastaralé a nepotřebné informace je zaručeným receptem k úpadku. Získávané „plzeňské" tituly jsou zcela zbytečné, protože jim nikdo nevěří a intelektuální inflace je radikálně znehodnotí.

8. Napriek všetkému zlému v našej ekonomike, mám aj dobré skúsenosti – vyrastajú šikovní podnikatelia, ktorý vybudovali svoje firmy od nuly. Majú pred sebou ešte dlhú cestu, ale sú mladí, vzdelaní a budujú úspešné slovenské a české podniky. Aký máš názor na podporu malých domácich podnikateľov a veľkých nadnárodných hráčov, zo strany štátu?
Státu chybí jakákoliv dlouhodobá vize nebo strategie. Volební období jsou krátkodobá a tak dlouhodobé dopady nikoho nezajímají. Neumíme podnikat, akreditace získávají směšné továrničky na diplomy, ale potřebná Podnikatelská univerzita v tradici Tomáše a Jana Bati dodnes neexistuje a na akreditaci má snížené šance. Podporu domácích podnikatelů (ne švarc-živnostníků) považuji za primární, obzvláště v oblastech vzdělávání, pronikání na zahraniční trhy, spolupráce s rostoucími trhy (Čína, Indie, Brazílie a některé země Afriky). Poplést si podnikatele se živnostníkem je možné pouze u nás: nejsme národ podnikatelů, ale živnostníků a námezdníků. Podnikatelský duch nám výrazně chybí, i když jsme světu dali oba bratry Bati. Bez podnikatelského ducha zůstaneme jen námezdníky, služebníky a skromnými živnostníky v trafikách, montovnách, skladištích a cizích halách.

9. Mnohí ekonómovia, vrátane českého prezidenta, tvrdia, že sa téma znečisťovania životného prostredia zneužíva na zasahovanie do ekonomického vývoja. Aký máš názor na riešenie konfliktu medzi ekonomickým rastom a ekológiou? Je to konflikt? Nie je budúcnosť sveta práve vo vyriešení tohto konfliktu?
Mám opačný názor: do ekonomického vývoje zasahují globální olejáři, plynaři, uhlíři a bankéři, kteří se státní pomocí a intervencí brzdí inovace a udržují ekonomiku a technologii v 19. století. Mají přiliš mnoho zainvestováno ve špíně a bojí se čistého vzduchu jako čert kříže. Nutí nás konzumovat stále dražší a špinavější výrobky, brzdí pokrok. Již delší dobu užívám heslo „Ecology is good business" protože jsem přesvědčen, že je. Ekologie a ekonomický růst nemusí a nemohou být v konfliktu: např. Elektromobily přinesou růst a vyčistí prostředí a je stupidním „zákonem" tradiční ekonomie, že je třeba obětovat jednu dobrou věc pro získání jiné dobré věci. Proč ne obě současně? Je třeba zbavit se těchto „tradeoffs" a naučit se řešit konflikty novými technologiemi, inovacemi a kvalitou (ne českou „jakostí"). Znečišťování životního prostředí do ekonomiky nepatří, protože jde právě o prostředí životní, o podstatu zdravého života samého – a tudíž o základ budoucího hospodářského růstu. Globální oteplování s tím má pramálo společného, čisté prostředí bychom měli vítat ještě více při globální ochlazování. Pro mnohé je sice lákavé mít se „jako prase v žitě", ale žít jako prase a chápat své životní prostředí jako chlívek – to by asi nebyl vrchol ekonomického snažení lidstva.

10. Milan, na záver Ťa poprosím o niekoľko rád pre mladých ľudí na Slovensku a v Českej republike, ktorí majú 20–25 rokov. Mnohí z nich rýchlo strácajú ideály, postupne sa prispôsobujú systému postavenému na priemernosti a klamstve. Mnohí sa cítia bezmocní – odchádzajú do zahraničia, alebo sa nechajú podporovať rodičmi. Málo z nich má odvahu zobrať svoj život do vlastných rúk a začať napríklad podnikať.
Znám to ze svého okolí: ztráta ambicí, věčné dětství a nezodpovědnost, přezrálá a nepřirozená závislost na rodičích, malé cíle a ideály, chabé přežití namísto náročného žití, přizpůsobení se tomu nejhoršímu, zavržení toho nejlepšího. Znám to svůdné zápecnictví Honzů z našich pohádek, které do našich děti vytrvale pumpují media. Je to nemoc doby a šíří se globálně, setkávám se s ní v různé míře po celém světě, hlavně v Evropě a nyní i v USA.
Nerad dávám mladým lidem rady: jednou z vlastností dnešního mládí je, že si nenechají radit (jinak by neseděli doma za pecí). Převzít zodpovědnost za vlastní život je dáno genetickým vkladem a kulturou prostředí a naším úkolem je spící talenty našich Honzů a Mařenek probudit a vyburcovat v rodině i ve škole. Genetické vklady však vyháníme do zahraničí anebo je hoblujeme do roviny, „na ježka". Kulturní prostředí, které je vlažné, lenivé a k dětem nenáročné k lidské autonomii a zodpovědnosti nepovede.
Zdá se mi nevhodné opakovat staré moudrosti, jako: jít do světa, učit se, učit se, učit se, budovat celoživotní kariéru, ne jen výnosný „job", dívat se dopředu, ne dozadu, být užitečným již od sedmnácti, nedělat věci protože jsou snadné, ale právě proto, že jsou těžké, milovat naplno, anebo vůbec, pracovat hlavou i při práci rukama, atp. Pro nepřipravené, bezcílné a bezduché to musí znít jako prázdná klišé. Snad jen jedno: najděte si vzor, příklad, mentora, učitele, kouče… nepotloukejte se životem jako bezprizorní, učte se – ne ze svých vlastních chyb, ale ze zkušenosti, vydřené moudrosti a chyb jiných lidí. Nebuďte jako japonský „ronin", potulný samurai bez vlastního „pána", k pronájmu všem, vždy a všude, bez cíle, ze dne na den, k pohrdání mnohých.

11. Tvoj otec bol úspešný podnikateľ, ktorému komunisti zobrali majetok a poslali ho pracovať do bane. Aké rady do života Ti dal Tvoj otec?
Můj táta vždy říkal, že je rozdíl mezi člověkem chytrým a chytráčkem, stejně jako mezi Čechem a Čecháčkem nebo krajanem a krajánkem. Polovzdělanost a nedovzdělanost jsou vždy horší než nevzdělanost, stejně jako polopravda je horší než lež. Volit menší zlo je horší než nevolit vůbec: menší zlo přerůstá ve zlo velké již aktem volby. Je to vlastně vše vyjádření hlubšího systémového principu, že dělat nesprávné věci dobře je horší než dělat správné věci špatně. To je to české chytračení: krást a podvádět, ale s velkou vynalézavostí a často i s perfekcí světové třídy. Kult lidového samouka, mudrlanta a polovzdělance, zbytečného českého Honzy za pecí, který oblafne hloupé a tupé bohatce, nebo moudrost babky s otepí roští na zádech, či prázdná a marnivá princezna, po které touží všechny Mařenky – to jsou vzdělávací impulzy českých pohádek již po staletí. Intelektuální ochablost spojená s mravní slabostí se zdá být vyjímečná pro českou kotlinu. Její kulturní izolovanost a úzké obzory jsou následkem odvozování životních pravidel a hodnot ze zkušeností pouhého promile lidstva. To nestačí. Taková provincialita je zároveň pohrdající vším světovým, vším cizím, vším větším a hodnotnějším. Táta mi také kladl na srdce, že nikdo nemusíme být geniem, ale nerozpoznat genia, neumět rozlišit mezi skutečnou hodnotou a prostou průměrností, to již je selhání a hřích proti důstojnosti života. Velkých lidí není třeba se bát, ti neublíží; jsou to lidé malí a závistiví, kteří Tě nakonec ubijí, ne-li zabijí – těch je třeba se bát. Lidé, kteří se nebojí a jsou morálně sebevědomí, jsou také neškodní; ale ustrašenci, lokajové a poddaní, věční honci povrchních úspěchů – ti jsou nebezpeční národu i jedinci – těch je třeba se vystříhat a nepřijmout do svého okolí. Ztráta kontroly nad osobním okolím je ztrátou osobnosti. Bible říká: Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle. Přísloví 13. 20.

12. Zdá sa, že by mali manažéri a podnikatelia viac študovať Bibliu, kde nájdu možno viac múdrosti ako v mnohých manažérskych knihách?
Ano, v Bibli lze nalézt i mnoho dalších rad k podnikání a dobrému řízení. Např. Matouš 13. 12: Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

Nebo, Jan 10.11-13: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není dobrý pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu na nich nezáleží.

Nebo Matouš 25, 14–19: Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.
Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.
Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě.
Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.
Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.

Jak s nimi pán zúčtoval? Šetrnému a opatrnému nepodnikavci s jednou hřivnou pán řekl (Matouš 25, 26–30): „Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.

Tyto tisíceleté, prověřené moudrosti v českých pohádkách nenaleznete; spíše pravý opak pro zatvrzelé námezdníky, nevlastníky, nepodnikavce a věčně chudé ustrašence: Kdo nemá nic, tomu bude dáno ze státní truhly, ale kdo má, tomu bude vzato i to co má, aby státní truhlice opět naplněna byla… Proto máme tolik Honzů za pecí a živnostníků v trafikách – a tak málo podnikatelů, kteří umí přidávat hodnotu pro všechny a ne jen pro sebe.


Komentáre

Tento článok ešte nemá žiadne komentáre. Buďte prvý!

TOP články

Kvalita v administratívnych procesochKvalita vo výrobných firmách je vždy chápaná ako ...

Výrobný manažment bližšie k ľuďomAni špičkový futbalista, ktorý neustále netrénuje, ...

Nebojme sa lean administratívy alebo ...Vo februári otvárame druhý ročník Master štúdia štíhlej ...

Najnovšie články

Ako nevyhorieťV dnešnej dobe sa čoraz častejšie stretávam u svojich ...

Vedúci zamestnanci a ich povinnostiAbsolvent práva na Právnickej fakulte Univerzity Mateja ...

IPA sa zúčastní na konferencii HIDA ...Jak vést lidi k vyšší produktivitě v rovnováze
© 2012 IPA Slovakia, All rights reserved